06/07/2025
Nejvíc v životě (podle mne) riskuje ten, kdo nikdy neriskuje nic.
Protože pak ten život nestojí za nic. Tím chci otevřít tento text, protože mám pocit, že se probudila docela početná skupina těch, kteří celý život se staženým zadkem nezariskují a teď konečně mají pocit, že mohou svoji zbabělost prezentovat jako ctnost.
Původně jsem nechtěl psát nic, protože textů je hodně a lidí, co se najednou tváří jako odborníci na horolezectví je víc, než dost - já navíc nejsem horolezec a krtiny, na které jsem se kdy vyškrábal, by Klára skákala po jedné noze.:-) Chtěl jsem a chci nechat rodinu co nejvíc v klidu, ať to všechno mohou sami kousat a trávit, musí to být strašně těžký. Ale nemůžu mlčet k té spoustě keců, kde zápecníci soudí a kritizují každou aktivitu a odvahu jiných něco dělat.
Tak to ne.
Po Kláře Kolouchové tu zůstal velmi silný odkaz a vzkaz nám všem. A její rodina, manžel a děti, rodiče, jsou stavitelé a spolutvůrci tohoto odkazu. Je to jejich společné dílo. Za to děkuji.
Klára, její manžel Martin a jejich děti (které zde nejmenuji, protože nejsou plnoletí, ale smekám před nimi úplně stejně) nám všem ukázali už dávno, že žena má právo mít sny a touhy, a že u toho může být maminka a manželka.
Za mne to hlavní:
1. žena má právo mít sny i když má rodinu. A má právo mít odvahu a sílu o ty sny usilovat.
2. Bylo by nefér, pokud by tak dělala na úkor rodiny a proti její vůli.
3. Doma u nich se na toto téma mluvilo, kdo nevěříte, koukněte do knížky Nahoře fouká, kde se vyjadřují i potomci, tehdy o dva roky mladší.
4. Manžel může a má svoji ženu podporovat, fandit jí, držet ji palce na cestě za jejími sny. Díky Martine, že nám to všem ukazuješ!
5. Kdo si myslí, že děti jsou hromádky strachu odkázané na dospělé, tak neví o lidech ani prd (a je mi jedno kolikrát si napsal do profilu, že má vysokou školu života). Děti mnohdy jako první poznají že se doma něco děje, moc dobře vědí, po čem rodiče touží, přemýšlí o nich, přejí jim to. Anebo se umí ozvat (v bezpečné rodině), když jsou v něčem nešťastní, když jsou proti. Vyškolily mne v tom naše dcery když byly ještě malé a mnohem víc poslouchám jejích názor a jejich prožívání - je tam místo i pro moje touhy i pro jejich strachy. Je na nás abychom to společně řešili.
6. Jsou rodiny, kde rodiče sedí celý život doma na zadku a mají tam zaprděný peklo strachu, hádek a maloměšťáctví. Tito by se neměli dovolávat toho, že rodiče mají být doma. Neměli by kritizovat žádné cesty ani expedice. Tím nijak nekritizuji rodiny, které jsou společně doma šťastné a spokojené - bezva, když jde to vaše cesta ke štěstí, jen houšť, přeji vám to, držím palce!
7. Musí to strašně bolet (táta mi umřel, když mi bylo 6, něco o té bolesti tuším), ale všichni žijí dál s odkazem mámy a silné ženské, která měla odvahu a sílu jít za svými sny; a táty, který má taky své cesty, svá dobrodružství, ale také má dostatečně velké srdce, že se tam vejde podpora snů partnerky. Pro obě děti je toto velký silný odkaz rodičů, (jasně, nevyváží tu ztrátu), ale mohou přijít chvíle v životě, kdy dodá sílu a vůli jít dál.
8. Klára vylezla 5 osmitisícovek - to je obdivuhodné, ale podle mne má ještě větší hodnotu odkaz, který jsem popsal výše.
9. Klára dělala pro bezpečí hodně, uměla se otočit a zabalit expedici, na některé vrcholy se opakovaně vracela, až přišla lepší podmínka. Lezení s kyslíkem je méně náročné než bez kyslíku, o tom není sporu, ale i s kyslíkem dát osmu je setsakra velký sportovní výkon. Navíc, a to je podstatné, statistiky ukazují, že lezení s kyslíkem je bezpečnější; incidence nehod na „kyslíkáře“ je výrazně menší, než na „bezkyslíkové“.
10. Tím pádem hodnocení a kritiku jak „nesmyslně“ riskovala anebo jak „nepatřila do komunity lezců“ považuji za nesmyslné protimluvy.
Na polární výpravy i na horolezectví platí i toto pěkné přísloví - „Kdo nechápe, proč to dělám, tomu je zbytečné to vysvětlovat. A kdo ví, proč to dělám, tomu to nemusím vysvětlovat."
Proto taky nehodnotím a nemluvím o lezecké stránce věci, o tom ať mluví horolezci. Pro mne je zásadní vzkaz, jaký všichni Kolouchovi dávají nám všem: všem holkám, ženským i všem chlapům…že mít sny a vize a cíle není chyba a může se to do života vejít. ...a všem rodinám: že děti patří do velkých rozhodování.
Kdo to vydržíte, prosím nekritizujte, nesuďte, věnujte radši energii vlastním životům a pokud najdete, čím se inspirovat, vezměte si to…
Upřímnou soustrast všem z rodiny, manželovi, dětem, rodičům, blízkým přátelům.
(neplánuji se pouštět do diskuzí pod tímto postem, nemusíte se mnou souhlasit, mějte svůj názor, ale debata z toho dneska nebude. Víte, jak jsem výše psal o tom vysvětlování...)
