20/12/2025
📜 Kosmův letopis český – smrt knížete Břetislava II. advent léta páně 1100
Pravý sloupek (starší český překlad – citace v plném znění)
13. A když se již blížili vánoce a kníže na lovích meškal ve vsi Stběčně, jednoho dne ryb mezi obědem řekl jednomu lovci, který seděl nedaleko od něho a čtvrtek stolu: Ej Kukato! umýšlíš či nevím, kdo jest mezi vámi, který mě hledá zabiti?
On pak, jak byl člověk prudký v řečech, zavolal: Buď tak daleko odvrat, ako tvé jeho neštěstí, ať ten rychleji padne, kdo takovou věc strojí.
K tomu kníže odpověděl: Ach, dobrý člověče, nikomu nelze vyhnouti nevyhnutelnému osudu.
Nazítří pak, poněvadž bylo v vigilii svatého Tomáše apoštola, slyšev ráno mši, šel na lov, a když se již v noc vracel, vyšší jemu před ves sluhové vstříc se světlnicemi a pochodněmi. A v tom Lorek, zlý lotr poslaný od ďábla, vyskočil ze skrýše opásán mečem, a jak nejrychleji mohl, probodl knížete zrovna do střev loveckým bodákem. Nejinak padl kníže uprostřed háje než jak by Světlonoš upadl zářící s výsosti nebeské.
Přiletěl ihned truchlící zástup jeho, a vytaživše hrot, vzdvihli knížete polomrtvého. Onen však sluh s kaštanem, když pospíchal utéci v temné noci, spadl s koně do jámy, kterou byla učinila bystřina dešťová náhle spadající. Není jistno, zdali on sám ruka svou čili meč z nohy vypadlý tak jej probodl uprostřed břicha, že z něho všecky vnitřnosti vyběhly; stal se pokřik po vsi; jedni skočili na koně, jiní se zbraněmi sem tam se rozběhli, hledajíce zločince. V tom jeden jej našel polozživého, i ačkoli měl ránu dosti smrtelnou, přece uťal jemu hlavu mečem, pravě: Pekla ty do stínů černých, bez viny zajdeš; Skrz tebe zet Čeřínin činy ať mě zví, pamatuj si.
Levý sloupek (latinský originál – významový překlad, citace v plném znění)
13. Když se blížily svátky Narození Krista a kníže se zdržoval na lovu ve vsi Stběčně, stalo se, že se znepokojenou myslí svěřil jednomu z lovců u stolu, neboť ho dlouho tížilo neblahé tušení. Řekl mu:
„Cítím, že někdo z těch, kteří jsou kolem mne, usiluje o mou smrt. Kdo to je?“
Ten však, člověk prudké povahy, odpověděl:
„Ať zahyne dříve ten, kdo takovou zradu chystá!“
Kníže však pravil:
„Ach, příteli, není možno uniknout tomu, co je osudem nevyhnutelné.“
Na druhý den, kdy byla vigilie svatého Tomáše apoštola, po vyslechnutí ranní mše vyjel kníže na lov. Když se za noci vracel, vyšli mu vstříc sluhové se světly a pochodněmi. Tu náhle jistý Lorek, zločinec a nástroj ďábla, vyskočil z úkrytu s taseným mečem a vší silou probodl knížete loveckým bodcem do útrob. Kníže padl uprostřed lesa, jako když jitřní hvězda spadne z výše nebeské.
Jeho družina ihned přiběhla, vytáhla hrot z rány a pozvedla knížete ještě živého. Avšak sám vrah, když se snažil v temné noci uprchnout, spadl s koně do hluboké jámy vyhloubené přívalem dešťů. Není jasné, zda se probodl vlastní rukou, či zda jej zranil meč, jenž mu sklouzl z nohy, ale jeho útroby se vyvalily ven. Nastal křik po vsi; někteří nasedli na koně, jiní se zbraněmi pobíhali sem a tam, hledajíce viníka. Jeden z nich jej nalezl ještě dýchajícího, a přestože byl smrtelně raněn, setnul mu hlavu mečem se slovy:
„Sestup do temnot pekla; nevinný jsi zahubil – ať je tvůj čin navěky znám.“
Kosmova kronika – stručná informace
Chronica Boemorum (Kosmova kronika) vznikla na počátku 12. století a je nejstarším souvislým vyprávěním českých dějin. Autor Kosmas, pražský kanovník, spojil historický záznam s literární stylizací a morálním výkladem událostí. Smrt knížete Břetislava II. podává jako čin osudový, doprovázený symbolikou světla a tmy, nevyhnutelnosti a boží spravedlnosti. Text je třeba číst jako kombinaci faktického jádra a dobového výkladu smyslu dějin.
