28/05/2026
Drazí přátelé,
vrátila jsem se jako každý rok zjara z mé cesty po horách.
Dovoluji si už pátým rokem zmizet na měsíc z veřejného života a usebírám se do nitra,
čerpám z přírody.🥰
Letošní hory byly opět božské a měla jsem prostor i pomale dokončovat mou knihu FÉNIX,
kterou věřím, že vydám v 2027.🙏🙏
Ráda posdílám jednu aktuální kapitolku, neb téma PERIMENOPAUZA se týká stále mnoha žen. Za mne né příliš komunikované téma, trochu potiché, což je velká škoda!
Skrývá se za vším tím bouřlivým totiž velký DAR nového období života ŽENY.😍😘
Kéž i můj prožitek, cesta a sdílená SLOVA přinesou dalším naději, útěchu a nový SMĚR....
S láskou k ženství, životu a zralosti.
RADUŠ🙏👩❤️👩💃💃💃
PS: Mě osobně doprovází v období menopauzy už pár let Harmonizační olej MENOPAUZA z mé dílny,
můžete si pořídit ZDE:
https://e-shop.zivaduse.cz/cyklicky-olej-menopauza/
Z KNIHY FÉNIX:
PERIMENOPAUZA:
Stojím u pramene, poslouchám bublající vodu za zády a popíjím křišťálově průzračnou vodu. Její chuť je citelně jemnohmotná, jako bych právě ochutnala samotnou duši přírody.
Celý les září sytě zelenou barvou probuzeného jara. Přemýšlím o tom, kolik srdcí zde našlo útočiště a jakou sílu víry a naděje si odsud poutníci odnášeli po celé staletí. Vytrvalá víra je mostem, po kterém zázraky přicházejí do našeho světa.
Mé myšlenky ustávají a poslouchám hlas ptáků a vítr ve stromech, zavírám oči a srdcem mi proplouvá dojetí.
Dojetí z toho, že tento rok cítím návrat plného zdraví na všech úrovních mého bytí. Je to zázrak navázaný na změny, které jsem učinila v každodennosti.
Proměnil se můj způsob myšlení a zacházení s ním, zamilovala jsem si hlouběji své tělo a ctím jeho limity. Daří se mi lépe, než kdykoliv předtím, včas zachytit toxické myšlenkové nabídky a přetvářet je do výživné a láskyplné podoby ve vztahu k sobě. Osvojila jsem si, že mé já nezávisí na myšlenkách ani emocích či okolnostech, které se stále mění. Moje podstata zůstává častěji nedotčena, zatímco vlny uvnitř i vně, přicházejí a odcházejí jako mraky na obloze. A když se občas vychýlím z rovnováhy, zazdrojují mě prosté věci jako je obyčejná chůze, vědomý dech, spontánní tanec, zahradní zen, má vnitřní kreativita, zdravé vztahy doma, modlitba a kotva v Bohu. Tihle zdrojoví kámoši mě rychle vyvedou ze stojatých vod zpět do volného plynutí. Zčitelnila se i má komunikace s nejbližšími. Jsem zjemněna v uvědomování si svých hranic, které respektuji na první dobrou.
Ve vztazích komunikuji jasně své potřeby a častěji říkám ne a dost, dle své kapacity.
Řekla bych, že díky hormonální bouři mé právě probíhající perimenopauzy, se autenticky vynořuje můj vztek. Právě hněv je zdravým hybatelem v menopauzálním období ženy. Tento přechodový milník nám pomáhá propustit hněv nahromaděný napříč naším cyklickým životem. Jako ženy v sobě často dusíme vztek z různých životních fází. Menopauza otevírá prostor pro integraci prožité plodnosti a ocenění celoživotní dynamiky ženského cyklu.
I můj vlastní přechod mi teď pomáhá vyhrabat na světlo staré poklady. Ukazují se samy od sebe a házejí mne zpátky do divokých let dospívání. Cítím, že dostávám novou šanci očistit dobu mého dívčího věku a potlačenou agresi. Sny mi skrze minulé vztahy nastavují zrcadlo a ukazují, kdy jsem popřela sama sebe. Vzpomínky vyplouvají spontánně na povrch během dnů i nocí a uvolňují můj zasutý vztek. Nevidím hněv negativně jako tehdy, ale vnímám jej jako vášeň, která mi pomáhá být plně sama sebou.
V naší generaci patřil hněv přirozeně více k mužům. Byl projevem důrazného vedení, síly, asertivity a autority. Zatímco vzteklé ženy byly označovány za příliš emotivní hysterky. Z vědeckého hlediska však muži neprožívají hněv o nic více nebo intenzivněji než ženy. Dá se říct, že muži byli historicky vedeni k externí agresi, zatímco dívky byly učeny hněv polykat. U žen se pak neprojevený hněv často transformoval do pláče, pasivní agrese, pocitů viny nebo psychosomatických potíží. Pokud jsme jako ženy ochotny čelit ohni vzteku, můžeme získat novou sílu pro další období života. Oheň je úžasný živel v nás, který pálí nepotřebný balast, vyjadřuje jasně vlastní hranice a zahřívá naše srdce. Přijatý, vyjádřený a transformovaný se stává novou životní silou pro další období života.
Současný generační posun směrem k emocionální rovnosti je obrovský. Přesto na nás stále někde podprahově působí tyto společenské předsudky. Dnešní mladší generace procházejí hlubokou renesancí těchto vzorců. Roste pochopení, že vyjádřený hněv ženy je svítící kontrolkou porušení osobních hranic.
Muži jsou dnes vedeni více emoce regulovat, namísto dominance se učí asertivitě. Zároveň je běžné, že muži vyjadřují i jiné emoce jako jsou strach, smutek nebo bezmoc, které dříve pod hněv maskovali, protože byly považovány za projev slabosti.
Ačkoli jsme udělali obrovský skok kupředu, některé předsudky v nás stále zůstávají podprahově. Stává se, že když vyjádří hněv muž, stále máme podvědomou tendenci hledat, zda ho někdo naštval a má k tomu externí důvod. U ženské zloby může být tendence hledat interní příčinu, že má své dny nebo je momentálně přecitlivělá. I v dnešní době mohou tyto nezdravé tendence ovlivňovat partnerské vztahy a společnou výchovu dětí.
Když před sebou schováváme to, co skutečně cítíme, pomalu se jeden druhému vzdalujeme. Časem se pak ve vztahu vytrácí hluboká intimita a láska.
Tyhle mé úvahy a pocit vděčnosti vytryskly u pramene v Travné jako dar za cestu mého ženství. Vděčnost nejen za krásné roky plodnosti v mateřství, manželství i profesním životě, ale také za čekající novou cestu zralosti a moudrosti středního věku. Dojetí za vědomou změnu ve vnímání sebe sama i ve zralých vztazích doma.
S úsměvem na rtech jsem si do skleněných pětilitrových lahví načerpala léčivou vodu na cestu domů. Když jsem se vracela k autu, zaslechla jsem v lese zpěv a hru na kytaru a píšťaly.
Má zvídavost mě vedla k začátku křížové cesty, kde malá skupinka lidí pěla písně patřící Bohu.
Stála jsem opodál a záblesk v mé mysli mi připomněl, že když jsem přijela do Rychleb, přála jsem si potkat na cestách věřící lidi.
A tak tu stojím, zpívám s nimi a mám slzy na krajíčku.
Tahle malá, vyslyšená přání zahřívají mé srdce nejvíce.
Život je dar…
